Ačkoliv jsou projevy nenávisti primitivní, ten kdo nenávidí, si toho není vědom. Nenávist si nenávistníka omotá kolem prstu, ochočí si ho a zcela ho ovládne. Člověk, který nenávidí, nepochybuje o svém právu nenávidět. Je na svou nenávist pyšný. Nenávistí se chlubí. Snaží se o svou nenávist podělit s jinými, hledá spřízněné, stejně nenávistné duše. Ze společně sdílené nenávisti zlo čerpá alibi. Nenávist není součástí řešení, nýbrž je součástí problému. Nenávist je nepřekonatelnou překážkou v komunikaci, znemožňuje smír. Nenávist udržuje konflikty při životě. Nenávist není konstruktivní, je cestou do pekel.

Nechceme-li být pohlceni tmou nenávisti, stačí v sobě rozsvítit. Advent je vypínačem, kterým se rozsvěcuje světlo na konci tunelu, aby duše na své pouti věděla kudy vykročit, aby přestala bloudit, našla směr. Advent řeší člověka. Advent je antivirus. Naděje z nás odstraňuje zlo, které nás vykrádá, zpomaluje a v krajním případě zabíjí. Advent nás vrací do původního nastavení. Restartuje v nás to dobré, co životu dává smysl.

Myšlenky jsou čerpány z adventního zamyšlení Ivana Hoffmana.