Snad každý z nás si vzpomene na dětství, když si hrál na pískovišti. Upamatujete se na pocit radosti, když se vám podařila uplácat hezká bábovička? A pak později, když jste se pokoušeli vytvořit něco většího, lepšího? Stavěly se cesty, údolí a přes ně mosty, tunely, domy a hrad. Vzpomenete si na tu radost, když se vám něco takového podařilo vytvořit? Byli jsme šťastní a hrdí na to, že dokážeme tvořit něco, co přinášelo radost vám i jiným. Když se nám něco podaří, ten pocit v sobě dokážeme zažívat, i když už jsme dospělí.

  A pak se možná někomu stalo, že na pískoviště přišel velký, ošklivý a zlomyslný kluk, který měl radost z toho, že mohl vaše dílo rozšlapat. Znáte ten pocit bezmoci, nespravedlnosti a vzteku? Když se rozpadá to, co bylo hezky uspořádané a naplňovalo radostí. A někdo se zlým úmyslem to ničí. Nejde se s ním dohodnout. Nechce nic slyšet o nabídce ke spolupráci! Nikdo ho neučil spolupracovat. Snad ho nikdo nenaučil tvořit bábovičky? Nebo chce mít bábovičky jen sám, protože jeho bábovičku mu nikdo nepochválil. Nezažil radost z ocenění od maminky nebo pochvalu od někoho jiného. Nezažil radost z tvořivé činnosti. Zažil jen radost z toho, když druhý nemůže mít něco, co chce mít jen on sám. Těch zlých, ošklivých kluků je naštěstí jen málo.

  Když jsem pozoroval chování některých osob zvolených v minulém období do Zastupitelstva Městské části Prahy 11, vybavila se mi shora popsaná paralela. Pociťuji smutek a bezmoc z toho, že si občané Jižního Města opakovaně zvolí "zlé a zlomyslné kluky", kteří opakovaně předvádějí, že nejsou schopni spolupráce. Nám pak ukazují jen to, že jsou schopni se spolčit.

  V zářijových volbách rozhodnou voliči, kdo je bude zastupovat a pracovat pro ně při správě Jižního Města. Věřím, že rozhodnou moudře a tentokrát zvolí osobnosti tvořivé, schopné domluvit se a spolupracovat. Mám naději, že v září volby dopadnou tak, aby z výsledku spolupráce měli radost jak "tvořiví kluci", tak všichni sousedé kolem.